Jakub Veik: Mezi kluky se cítím, jako bychom spolu hráli roky

Jak ses dostal k hokeji? V kolika letech si s ním začal a kdo tě ho učil?

Bruslit s hokejkou jsem chodil na zamrzl rybník u nás na vesnici od malička. Potom, asi v páté nebo šesté třídě, mě náš soused a kamarád začal brát na rybníkový hokej na zimní stadion. Dá se říct, že to byl můj začátek, i když to s hokejem nemělo moc společného, strašně mě to tehdy pohltilo. Ale že by mě to vyloženě někdo učil, to se říct nedá.

Jak ses tedy hokej učil? Tvůj první trénink s nějakým týmem byl až na Smíchově, je to tak?

Jo jo, je to tak. To bylo někdy loni v dubnu, tuším. Ze začátku jsem chodil hrát jen ten rybníkový hokeji. Později, když jsem se trochu posunul, jsem chodil na led s bývalými hokejisty. Tam mi občas někdo poradil, ale jinak jsem se učil všechno sám. A taky to bylo znát. Když jsem hrál první zápas za Smíchov v PHM, tak jsem byl celkem mimo, myslím.

Byl to pro tebe velký šok?

Ano, PHM pro mě byl obrovský skok proti tomu, na co jsem byl zvyklý. A to úplně ve všem. Do teď si to pamatuju. Já hlavně vůbec nevěděl do čeho jdu. Max Frank mi říkal: My tady hrajeme takovou amatérskou ligu, tak si pojď zahrát s námi. Tak jsem šel, a fakt jsem byl trochu v šoku. První trénink už si nevybavím, ale vím, že jsem ze začátku měl problém hlavně pochopit cvičení. Všechno to pro mě bylo úplně nové.

Zmiňuješ Maxe Franka, který tě k nám přivedl. Potkali jste se někde na hokeji?

Byla to celkem náhoda. Když jsem se přistěhoval do Prahy, hledal jsem nějakou partu, se kterou bych si mohl zahrát. Přes skupinu na Facebooku jsem se přidal na hokej, kde jsem se potkal s Maxem. Dali jsme se do řeči a myslím, že hned za týden jsem hrál zápas v PHM.

Už jsi říkal, že PHM pro tebe byl obrovský skok. Co krajská liga, vidíš tam další rozdíl?

Jasně, určitě tam byl zase velký rozdíl. Hlavně ve fyzické hře. Ale pro mě osobně byl asi větší skok mezi hobby hokejem a naší (nejvyšší) divizí v PHM.

Jak ti v přechodu pomohl smíchovský tým?

Mezi kluky se cítím, jako bychom spolu hráli roky. Jsem moc rád, že mě vzali mezi sebe a můžu s nimi hrát. I když se něco nepodaří, vždycky mě podpoří a poradí, jak to vyřešit líp. Jsem za to moc vděčný, dost mi to pomáhá.

Na Smíchově jsi vlastně dokončil už druhou sezonu. Co tě u nás nejvíc drží?

Hlavně to, že jsem tady dostal šanci si zahrát registrovanou soutěž a že máme super partu. Trávit čas s kluky z týmu mě baví.

Jaké máš teď hokejové plány?

Ještě před rokem mě ani nenapadlo, že bych si mohl zahrát registrovanou soutěž. Takže můj plán je teď hlavně dohánět, co mi za ty roky chybí. Abych byl platnějším hráčem.

V právě skončené sezóně klub oslavil 110 let od založení. Co bys mu popřál?

Hlavně ať se A týmu daří po návratu držet v soutěži a ať je na Smíchově dost nových malých hokejistů....