Michal Švarc dostane u liščat hlavní roli. Láska k trénování je stále větší, říká

Michal jako jeden z vedoucích trenérů mládeže zaštítí přípravu od přípravky po čtvrtou třídu a navíc smíchovské třeťáky i čtvrťáky povede jako hlavní kouč. „Je to nová výzva, na kterou se moc těším,“ říká brzy pětadvacetiletý trenér. 

S hokejem začínal na Spartě, vyrůstal v Letňanech i v Kralupech. „Ale lásku k hokeji jsem si vybudoval až po přestupu na Smíchov,“ dodává Michal Švarc. A právě o lásce k hokeji i trénování jsme si s ním povídali.

Dokončuješ trenérské béčko, máš ambice zůstat u trénování dál, až jednou sám třeba přestaneš aktivně hrát hokej?

Hokeji bych se chtěl věnovat celý život a chci se neustále zlepšovat a kariérně posouvat. V budoucnu bych si rád udělal i A licenci. Zatím se ale soustředím na béčko, mám za sebou teoretickou část a v září mě čeká poslední praktická část ve Slaném.

Chtěl bys jako trenér zůstat u menších dětí a nebo se posouvat i výš?

Práci s menšími dětmi mám rád, protože na nich vidím v krátkém čase obrovský posun. Časem bych se rád posunul ke starším kategoriím, ale zatím bych určitě nic neměnil. Každou sezonou je láska k trénování větší a větší.

Co pro tebe znamená, že v klubu dostaneš od nové sezóny u dětí o něco větší roli jako vedoucí trenér nejmenších kategorií? 

Znamená to pro mě hodně. Je to nová výzva, na kterou se moc těším. Ale je to i závazek dělat svojí práci na milion procent, neustále se učit, zlepšovat se a prakticky se jí odevzdat. Je strašně hezké, když si vaší práce někdo váží a dostanete důvěru pokračovat, navíc ve významnější pozici. 

V čem je podle tebe na Smíchově práce s dětmi jiná než v jiných pražských klubech?

Myslím si, že se liší hlavně v přístupu trenérů k dětem. Snažíme se vytvářet pohodovou atmosféru. Makáme na sto procent, vyžadujeme respekt k trenérům, rozhodčím i k soupeři, chceme podávat nejlepší výkony. Prioritou pro nás však není výhra, ale to, aby si všechny děti zahrály a našly si lásku k hokeji, ke kolektivnímu sportu. A aby chodily na každý trénink natěšené.

Jak vnímáš posun klubu za poslední rok, poté, co jsme se přestěhovali do nové haly v Jinonicích?

Posun vidím obrovský. Odrazili jsme se z pomyslného dna a teď už je jen na nás všech v klubu, abychom mířili jen výš. Na novou sezonu bude pár novinek přímo v SPM Aréně, kde zase můžeme posunout naše tréninky na nový level.

Co je podle tebe potřeba v klubu zlepšit?

Nemyslím si, že bychom měli něco měnit přímo na trénincích. Smíchov má plno kvalitních trenérů, vybavení. Kdybych měl vypíchnout něco, co nám chybí, tak to bude určitě o trošku lepší zázemí. Například malá tělocvična přímo na stadionu nebo stálé kabiny pro jednotlivé kategorie. 

Jak by podle tebe měla celkově vypadat ideální příprava dětí třeba ve třetí, čtvrté třídě?

Ve třetí a čtvrté třídě už to není jen o hrách a zábavě. Zapojíme minimálně jednou do týdne trénink mimo led po tréninku na ledě, kde by se kluci a holky zlepšovali v různých dovednostech. Máme v plánu naučit děti větší samostatnosti v kabině, ale sledovat i jejich prospěch ve škole a dbát na jejich výživu, která dost často hapruje. 

Miloval jsi hokej odmalička, nebo tě do něj občas museli nutit?

Hokej jsem začínal hrát od čtyř let na Spartě. Potom jsem hrál ještě v Letňanech a v Kralupech, ale lásku k hokeji jsem si vybudoval až v 15 letech po přestupu na Zbraslav, tedy dnešní Smíchov. Když jsem byl malý, tak mě do hokeje častokrát nutil děda a musím říct, že mu jsem za to hrozně vděčný a děkuju mu za to. Kolektivní sport je krásný v tom, že si najdete celoživotní kamarády, naučíte se pracovat v týmu a získáte x dalších pozitivních dovedností, které ve vás zůstanou navždy a pomůžou vám i v dospělém věku.

Jak si pamatuješ svoje trenéry z dětství? Co sis od nich třeba vzal? 

Nemám úplně nejlepší vzpomínky na svoje první trenéry z dětství. Na tréninky se mi nechtělo chodit, zvracel jsem z nervozity, že na mě někdo bude křičet a podobně. A to mi bylo 5 let. A já jsem si z toho vzal, že rozhodně nechci, aby se děti trápily podobně, jako jsem se trápil já. Trénovat se dá i bez zbytečného křiku, když děti učíte od začátku respektu.

Dá se role trenéra skloubit se studiem i hraním za áčko v krajské soutěži? A budeš vůbec v áčku dál pokračovat jako kapitán?

Studoval jsem management sportu, ale musel jsem přerušit, protože jsem nestíhal. Nicméně bakaláře si chci v budoucnu dodělat. A v A týmu chci určitě pokračovat! Těším se na novou sezónu, ale jestli budu opět kapitán, to nezávisí na mě, protože před každou sezonou o tom hlasujeme. Musím ale uznat, že se mi ta role líbí, možná je na čase rozjet v týmu znovu předvolební „kampaň“....