Na Smíchově jsem nadšený, říká posila trenérského týmu Many Káninský

V dorostu i juniorce si vyzkoušel smíchovský dres, nastupoval pod vedením současného šéftrenéra Michala Gandaloviče. „Byl to skvělý trenér,“ směje se Mansúr "Many" Káninský při vzpomínce na současného šéftrenéra HC Smíchov. „Vždycky se mi vybaví jeho červený svetr, který nosil na zápasy, a taky knír,“ dodává.

„Ale vážně – spolupráci s ním jsem si jako hráč fakt užíval. Měli jsme i pana Kasíka, který teď trénuje áčko. To byl pedant, ale poctivý a férový chlap. Rád v na tuhle trenérskou dvojici vzpomínám,“ doplňuje brzy šestadvacetiletý Mansúr.

Ze smíchovské juniorky se pak přesunul na pražskou Kobru a nyní se na Smíchov vrací jako trenér. Trenérské zkušenosti jako asistent u mladších a starších žáků, kde vytvoří trenérský tým s Filipem Čmejlou, Karlem Vachem a Martinem Šimánkem.

„O trénování jsem přemýšlel už, když jsem byl v juniorce. Když mě teď pan Gandalovič oslovil s možností trénovat, udělat si licenci, pomáhat a nabírat zkušenosti, bral jsem to všemi deseti.“

Proč myslíš, že tě Michal Gandalovič oslovil?

No to přesně nevím! Přiznávám, že jako hráč jsem nebyl úplně extra dříč. Ale snad viděl, že bych se na to hodil, a asi jsem mu sedl lidsky. On mně určitě.

Jak ti trénování zapadne do osobního života?

Ideálně se mi to doplní se studiem. Mám za sebou Vyšší odbornou školu v Plzni a jsem vlastně diplomovaný zubí technik. Do praxe se ale zatím nechystám, naopak budu pokračovat ve studiu – udělal jsem přijímačky na Českou zemědělskou univerzitu, kde budu studovat provozně ekonomickou fakultu. Díky trénování zůstanu u sportu, hrozně mě to baví a naplňuje, takže věřím, že to se studiem skloubím naprosto bez problémů.

Jak se ti zatím na Smíchově líbí?

Už jsem si tu něco odehrál jako hráč a teď tu zažívám i novou roli trenéra, takže jsem rád, že jsem dostal příležitost. Líbí se mi tu moc.

Jak hodnotíš suchou přípravu mladších a starších žáků, které máš jako asistent na starosti?

Proběhla hodně intenzivně. Jak starší, tak mladší žáci jsou poctiví, v obou kategoriích jsou kvalitní hlavní trenéři, takže i příprava byla kvalitní a kluci i holky dřeli. Doufám, že se ta dřina pak ukáže v sezóně. Ale taky doufám, že je příprava zároveň i bavila, protože o tom hokej je.

Suchá příprava byla kombinovaná s ledem, kde se občas dost jiskřilo. Překvapilo tě to?

No, občas do sebe kluci jdou, to je pravda. Ale když to vezmu z pozitivní stránky – je dobře, že chtějí hrát a bojovat o každý puk. Na ledě si nic nedarují, ale v šatně je to fajn parta. Celkově se mi jejich přístup moc líbí, těší mě sledovat, jak je to baví a jak dávají do tréninků všechno.

Jak se ti spolupracuje s ostatními trenéry?

Tréninky starších a mladších žáků se pochopitelně trochu liší, ale přístup obou realizačních týmů se mi zamlouvá. S Karlem i Martinem je to skvělé, jejich přístup k dětem je fantastický. Filip je taky super trenér – líbí se mi třeba, jak dokáže hráčům vše ukazovat a vysvětlovat na ledě. Učím se od nich. A doufám, že se toho naučím ještě víc a že taky přispěju.

Nemůžu se nezeptat – tvoje křestní jméno je dost exotické, prozradíš nám jeho původ?

Jméno Mansúr má arabský původ. Znamená něco jako „ten, komu je požehnáno vítězství" a v muslimském světě jde o poměrně tradiční jméno. Oba moji rodiče pocházejí z Čečenska, já jsem se sice narodil už tady v Česku, ale rozhodli se mi dát jméno, které připomíná moje kořeny.

Kluci a holky už si zvykli oslovovat tě Many, to ti vyhovuje?

Naprosto. Many nebo Mansy, jak to komu sedne. Vzniklo to přirozeně jako přezdívka a jsem na to zvyklý. Ale zjistil jsem, že někteří kluci fandí Realu Madrid, jestli si tuhle svoji přízeň nerozmyslí, nejspíš mě budou muset oslovovat „pane trenére“ (smích).

Many, díky za rozhovor a ať se ti na Smíchově daří!