Odchovanec Jiří Kamas míří do Kanady! Jaká byla jeho cesta ze Smíchova za oceán?

Do mladších žáků hrál na Smíchově, pak se přes Kladno probojoval až do Plzně. Už ve třinácti letech si na Kladně připsal první starty v extralize dorostu a plzeňským indiánům v ní pak hned ve své premiérové sezóně pomohl k zisku stříbrných medailí.

Pravidelně reprezentuje Česko na mezinárodních turnajích, nechybí v nominaci "repre" do 18 let na srpnový Hlinka Gretzky Cup v Brně a před pár týdny také úspěšně prošel CHL Import Draftem, ve kterém si ho do svých řad vybral kanadský tým Penticton Vees. Právě v jeho dresu naskočí v nadcházející sezóně do prestižní juniorské Western Hockey League.

Na začátku července se Jirka Kamas zastavil na tradičním Fox Kempu, kde si zatrénoval s mladými nadějemi HC Smíchov. A liščata pak stála frontu na jeho podpis.

„Byla to sranda. Jeden kluk ode mě chtěl dokonce podepsat telefon,“ směje se sedmnáctiletý odchovanec HC Smíchov. „Dětí bylo na kempu hodně, bylo vidět, že je to baví. Nadšení je v tomhle věku to nejdůležitější,“ dodává.

Jak ty sám vzpomínáš na roky v dresu Smíchova, tehdy ještě Slavoje Zbraslav?

Pro mě to byly nejlepší hokejový roky, jaký jsem mohl mít. Měli jsme super tým, byl tam se mnou i David Huk (pozn.: další odchovanec HC Smíchov, který pravidelně nastupuje v mládežnických reprezentacích), všichni rodiče byli skvělí. Prostě to byly fakt nádherné časy, opravdu hodně rád na tu dobu vzpomínám.

Od příští sezóny naskočíš do WHL v dresu kanadských Penticton Vees – gratulujeme! Jak se tam těšíš?

Byl jsem nadšený, že mě draftovali. Je to pro mě další krok, něco speciálního a úplně nového. Takže se na to těším neskutečně. Vyrážím na konci srpna po letních turnajích reprezentace.

Byl ses v Kanadě ukázat na kempu, nebo jak to oťukávání probíhalo?

Proběhly nějaké pohovory online, ale nikdy jsem tam zatím nebyl. Měli k dispozici videa a samozřejmě jejich skauti jezdí na mezinárodní zápasy, ale ani jsem nevěděl, že o mě mají zájem. Je to nový tým v lize, zatím nevím, co přesně mám čekat. Každopádně věřím, že to bude super.

Ze Smíchova jsi v mladších žácích odešel do Kladna, brzy jsi tam naskočil dokonce za dorost. Proč si se rozhodl pro Kladno?

Vyhlédli si mě při vzájemných zápasech. Na Smíchově v tu dobu panovala taková nejistota, nevědělo se, co bude se starým stadionem na Nikolajce, mluvilo se o tom, že se klubu bude muset stěhovat a nebylo ještě vůbec jasné, kam. Spolu s rodiči jsme se rozhodli, že změním dres, stejně jako pár dalších kluků.

Jak ses pak přes Kladno dostal do Plzně?

Za Kladno jsem hrál od šesté do osmé třídy. Bylo to taky super, ale pak v půlce osmé třídy projevila zájem Plzeň. I Kladno v té době mělo hodně starostí ohledně budoucnosti, takže vlastně nebylo, co řešit, a rozhodli jsme se pro další krok.

Ty kroky postupně směřovaly k vrcholovému hokeji. Byl to tvůj cíl?

Přiznám se, že když jsem byl menší, tak jsem o tom takhle nepřemýšlel. Vůbec mi nedocházelo, že bych mohl hrát vrcholový hokej, prostě mě to jenom hrozně bavilo. Přišlo to tak nějak postupně. Pak ale bylo potřeba začít dělat něco navíc a v tom mi hodně pomohl táta. I když se mi to někdy nelíbilo, tak mě tlačil k tomu, abych si v tréninku přidával, pokud chci něco v hokeji dokázat. To mi pomohlo se posouvat.

Jak se to dá skloubit se školou?

No blbě! Ale já jsem měl štěstí, že mi vždycky ve škole umožnili sportovat. V Plzni navíc mají akademii dobře propojenou se školou. Střední podnikatelská a sportovní škola, kterou teď studuju, je blízko zimního stadionu. Spolupráce s klubem tam funguje.

Jak to budeš dělat za mořem? Počítám, že maturitu si chceš dodělat…

No jasně! Školu budu dodělávat převážně online podle individuálního plánu, stejně jako to dělají další kluci, kteří jsou taky v Kanadě nebo třeba v Německu. Časový posun je pochopitelně komplikace, ale když mi škola vyjde vstříc, věřím, že to zvládnu.

Držíme palce! Co bys vzkázal svým následovníkům, kteří by třeba jednou chtěli vyrazit ze Smíchova na podobnou cestu? 

Láska k hokeji pochopitelně nejde naučit, ale je podle mě zásadní. Je důležité, aby to děti bavilo a taky jde i o všechny ty lidi kolem, o společné nadšení, než o nějaké individuální úspěchy. V tomhle jde podle mě klub správnou cestou. Takže bych vzkázal asi tohle: Když tě to baví a chceš se postupně zlepšovat, tak tomu dávej všechno a ono to přijde, času na to máš habaděj.