Radek Uhlíř: tam, kde začíná motivace, začíná i zlepšení

Před než dvěma lety jsem psal, že jsi jedním z nejvšestrannějších lidí v klubu – byl jsi rozhodčí, zapisovatel, časoměřič, trestoměřič, trenér, hráč… Co z toho ti zůstalo?

Od té doby se změnilo hodně věcí, ať už to byl přechod ze střední na vysokou nebo odchod ze zimního stadionu Nikolajka. Změnila se i moje klubová role. Moje kariéra jako hráče bohužel skončila z důvodu větší chuti trénovat děti. V minulém rozhovoru jsem byl tázán ohledně kategorie, která nehraje oficiální zápasy a kategorie, která má jeden zápas za víkend, teď jsem u tří kategorií a šance, že oba víkendové dny jsou hokejové, je ve většině případů velká. Tím odpadly i moje role funkcionářů zařizující průběh zápasů (zapisovatel, časoměřič, trestoměřič). Do role rozhodčího se občas vracím při přátelských utkání např. u starších žáků mezi námi a Černošicemi.

Trénuješ teď kategorie od 4. třídy do starších žáků – dohromady tedy pět ročníků hráčů. Jak moc se liší trénování různých kategorií?

Je to nesrovnatelné! Minihokej čtvrťáků, základy velkého hokeje u mladších žáků a základy taktiky u starších žáků jsou dovednosti, jejichž zdokonalování na tréninku jsou velice odlišné. U čtvrťáků se věnujeme hlavně individuálním dovednostem hráčů. Mladší žáci pracují hlavně na kombinaci mezi sebou a seznámením s držením postů jak v obraně, tak i v útoku a starší žáci se zabývají založením pod tlakem, přechodem z obrany do útoku a základy řešení nerovnovážných situací. Tři kategorie, které se dostávají do tří různých hloubek ledního hokeje.

Čtvrťáci hrají na Icerinku, mladší a starší žáci v Černošicích. Jak velká je to komplikace? Dá se to zvládat?

Začal bych druhou otázkou, zvládat se to určitě dá, ale vznikly pro mě malé komplikace. Neustálé převážení bruslí, pořízení druhých rukavic jsou ale maličkosti oproti horší dopravě na tréninky, a hlavně časové krytí dvou tréninků, což vede k vynechání jednoho tréninku s každou kategorií. To mi vadí asi úplně nejvíc, je to pro mě proti srsti vynechat jakýkoli trénink s mými svěřenci, ale pro chod kategorií je to nezbytné.

Minule jsi byl v maturitním ročníku; říkal jsi dokonce, že jsi musel využít každou vteřinu a vytáhnout učebnici třeba i v trenérské šatně. Teď studuješ na ČVUT. Dá se do toho vklínit hokej snáze, nebo je to naopak ještě těžší?

Ani nevím, s proudem času jsem si zvyknul, zátěž mi připadá stále stejné. Když se ohlédnu zpět, maturita byla procházka růžovým sadem oproti studiu na ČVUT, na druhou stanu se i ve škole věnuji věcem, které jsou mi daleko bližší než dějepis nebo literatura. Jsou to důležité znalosti, ale matematika, fyzika a technika mě vždy zajímaly daleko více. Kvůli dojíždění je vyloučené otevírání učebnice v trenérské kabině, a tak různé školní povinnosti řeším po večerech. Hokej se však do toho všeho vklínit dá!

Jaké máš teď hokejové plány?

Posouvat všechny kategorie dál! Je před všemi ještě spousta práce, a to i přede mnou, trenérské B mi otevřelo úplně nové zákoutí, kam se trénink dětí dá posunout. Někde, zatím v nedohlednu, bych rád zkusil i studovat trenérské A, ale to zatím počká.

Kdybys měl smíchovským liškám popřát do budoucna jednu věc, co by to bylo?

Měl bych dvě přání! Těm menším liškám hodně zábavy na tréninku, jinak se těžko budou vracet na zimní stadion s tím, že je hokej nebaví. A liškám, které už mají něco za sebou, přeji hodně motivace, ať už je to být lepší než spoluhráč či protihráč, dávat víc gólů, mít víc asistencí, lépe bránit, zdokonalovat se v bráně, učit se nové věci. Tam, kde začíná motivace, začíná i zlepšení.