Radek Uhlíř: učebnici matematiky jsem občas musel vytáhnout i v trenérské kabině
Matěj Černík | 26.04.2020
Radek Uhlíř je jedním z nejvšestrannějších lidí v klubu; hraje za mužstvo juniorů, kde jednu dobu zastával dokonce funkci kapitána, je rozhodčí, zapisovatel, časoměřič či trestoměřič na zápasech a nově je i nejmladším licencovaným trenérem v řadách HC Smíchov 1913. I tak mu ale letos připadla jedna z nejdůležitějších rolí – trénování těch úplně nejmenších. Zeptali jsme se ho, jak se s tím popasoval.
Jak jsi se k trénování dostal?
Už se z toho stal takový stereotyp mé generace, že hokejisté mají málo času na ostatní věci, než je jejich kariéra. To samé se přihodilo mně, chtěl jsem nadále pokračovat jako hráč, ale už jsem i ve věku, kdy si musím něco přivydělat. Sehnat brigádu bylo těžké, proto jsem se obrátil na to, co bylo nejblíže zas a znovu hokej, optal jsem se v klubu, jak je to s různými pozicemi a byla mi nabídnuta pozice trenéra. Ta nabídka se nedala odmítnout.
Jak se stane, že člověk v maturitním ročníku tráví na zimním stadionu tolik času? Dá se to vůbec stíhat?
Každý musí unést to, co si na záda nabere, pravda je, že jsem si toho tento rok nabral více, než je obvyklé, ale poté co jsem najel do určitých kolejí, tak se vše dalo stíhat. Myslím, že vše je o plánování a o tom, jak člověk dokáže využít každou vteřinu, to znamenalo, že občas jsem učebnici z matematiky musel vytáhnout i v trenérské kabině. Nakonec jsem prošel s dobrým vysvědčením až ke zmíněné maturitě, která je ještě nepokořeným milníkem, ale přípravy pokračují.
Trénuješ přípravku a pátou třídu. Je to velký rozdíl? Baví tě některá z kategorií víc?
Rozdíly jsou obrovské, tyto dvě třídy ani nejdou srovnat, ale přístup trenéra musí být naprosto odlišný. Proto si myslím, že člověk trénující tyto kategorie musí mít v hlavě spínač, kterým přehazuje mezi těmito dvěma režimy. Tak či onak, obě kategorie jsem si letos hrozně užil. Ať už je to humor páťáků nebo neodolatelná dětská upřímnost kluků a holek z přípravky, tyto věci byly celou sezónu mým pohonem a zdrojem energie, kterou jsem potřeboval.
Trénovat přípravku je podle mě jednou z nejdůležitějších funkcí v klubu. Nejen že se právě tady pokládají základy pro celý hokejový život, náročné musí být i takto malé děti zaujmout. Navíc jsi jeden z prvních, s kým přijdou rodiče v klubu do styku, takže můžeš mít velký vliv na to, kdo u nás zůstane a kdo s hokejem skončí nebo odejde do jiného klubu. Vnímáš tuhle odpovědnost, nebo to nijak neřešíš? Pomohl ti klub v této roli?
Mít na salámu, jak se říká, by mohl mít leda tak hlupák. Je samozřejmostí, že můj způsob jednání a chování ovlivní všechny příchozí, ať hráče či rodiče. Dbaní na slušný, férový a správný přístup bylo mojí prioritou, tyto vlastnosti už nikoho v mém věku nikdo nenaučí, obrázek, který lidem trenér nastavuje, může značně ovlivnit fungování celé kategorie. S čím už vám ostatní můžou pomoci, je technika a metodika na ledě a tímto bych chtěl poděkovat všem trenérům za poskytnutí jejich zkušeností a poznatků, kteří mě toho tuto sezónu mnoho naučili. Samozřejmostí také je, že trenéři, s kterými jsem trénoval obě kategorie, vás ovlivní daleko více. Vyzdvihnout bych chtěl Kubu Janouška a Martina Veselého, kteří mě provedli mým prvním rokem jako správní matadoři smíchovského hokeje.
Hodnocení 5. třídy máme už od Kuby Janouška, zkusil bys zhodnotit letošní sezonu v přípravce?
Letošní sezónu hodnotím na jedničku, bylo neskutečné sledovat děti a to, jak se zlepšují. Každý trénink jsem odcházel překvapen. Navíc se nám ohromně povadla akce Pojď hrát hokej. Přibyla spousta nových tváří, které nechtěly skončit na úrovni veřejného bruslení a přišly se k nám učit, jak bruslit. Navíc bych chtěl pochválit našeho vedoucího, který fungoval a pomohl vytvořit dobrý kolektiv mezi rodiči. Kluci si také našli spoustu nových kamarádů a vytvořili tím tak tým, který se bude společně rvát i další roky.