Václav Kozák: baví mě sledovat naše hráče, jak rostou

Začněme od hlavního tématu letošního roku, tedy od zimního stadionu. Pokud vím, nikdy jsi nebyl ve vedení klubu. Jak se tedy stalo, že jsi jednou z nejvýraznějších tváří kampaně bojující za nový stadion?

Ve vedení jsem nikdy nebyl, ale mám náš klub rád. Vždycky se mi líbila old school atmosféra na Nikolajce a spíš rodinný přístup. Obecně je mi bližší přístup k hokeji v menších klubech, než ten někdy přehnaně vyhrocený v některých větších. Navíc máme u ročníku 2013 perfektního trenéra Radka Uhlíře a sešla se výborná parta dětí i rodičů. Hrozně mě baví sledovat naše kluky a holky, jak rostou hokejově i lidsky a jsem rád, že jako vedoucí k tomu můžu trošku přispět.

No a když přišla ta rána s uzavřením Nikolajky, byly jen dvě možnosti – zkusit něco udělat, aby klub přežil, nebo to vzdát a jít jinam. Zvolil jsem tu první. Kvůli synovi, který mi řekl, že rozhodně nechce ze Smíchova odejít, i kvůli ostatním dětem.

Většina lidí se s touto iniciativou setkává prostřednictvím sociálních sítí, často ale spousta práce není vidět. Dokázal bys nějak popsat, co všechno jsi ty nebo tví kolegové udělali?

Museli jsme být rychlí, byť majitel Nikolajky dlouhodobě svojí nečinností dokazoval, že mu o stadion moc nejde, rozhodnutí o definitivním uzavření přišlo náhle a v nejhorší čas. Vůbec jsme netušili, jak a kde začneme další sezónu. Požádali jsme proto o podporu vedení Prahy 5, sepsali jsme petici za záchranu ledního hokeje a krasobruslení v naší čtvrti a začali jsme shánět podpisy. Blížil se konec školního roku i konec volebního období, takže to fakt bylo hodně narychlo.

Ale dali se dohromady lidé, kterým ta situace nebyla fuk a vrcholem celého snažení bylo skoro 1700 podpisů na petici i naše malá demonstrace na pražském magistrátu, která přinesla docela velké výsledky. S Nikolajkou to bohužel nevypadá dobře, do její záchrany se nikdo nehrne, ale zastupitelé na městské části i na magistrátu podpořili provizorní řešení i dlouhodobější plán stavby nového stadionu na území Prahy 5.

V jakém jsme tedy teď stavu? Budeme mít příští rok zimní stadion, byť provizorní?

Trénujeme v azylu v Černošicích a na Icerinku ve Strašnicích, což obnáší spoustu starostí, dojíždění, horší časové možnosti i vyšší náklady. Někteří rodiče to kvůli tomu bohužel vzdali a děti odešly jinam nebo s hokejem úplně skončily. My ostatní čekáme, co bude dál, protože dlouhodobě klub takto fungovat nemůže. Drží nás to pověstné hokejové „srdíčko“ a taky naděje, že od příští sezóny budeme mít na Pětce aspoň provizorium – „arénu“ ve velkém stanu, jako mají třeba Tigers Zlín. Těšíme se, že to klapne. Hlavní město poskytlo pozemek u SK Motorlet v Jinonicích, který už je zaměřený a čekáme „jen“ na finální převzetí pozemku od zastupitelů Prahy 5, aby mohl investor začít stavět.

Bohužel do toho přišly volby a jejich výsledky na Pětce navíc musel potvrzovat soud. Nově složené zastupitelstvo se má ale konečně brzy sejít a my doufáme, že co nejdřív všechno potvrdí. Nezbývá než věřit, že podpora sportu a hokeji vyslovená v létě napříč politickými stranami nebyla jen předvolební hra a že nepřijde nějaký zásek. Ukázali jsme, že nadšenců je kolem smíchovského hokeje spousta, ale sport prostě potřebuje i podporu „shora“.

Pojďme teď ke tvé funkci vedoucího. Jak se vlastně rodič stane vedoucím?

Vedoucí se vybírá už v přípravce z rodičů daného ročníku a žezlo mu předává jeho předchůdce, který se posouvá o kategorii výš. U mě to byla souhra okolností – syn má alergie na některé potraviny, takže jsem musel jet na soustředění, abych mu stravu pohlídal. Rovnou jsem nabídl pomoc i s ostatními dětmi a tu funkci jsem prostě vyfasoval k tomu. Krotit tu zvěř v hokejové šatně není vždycky snadné, ale rozhodně toho nelituju, strašně mě to baví.

Podobně jako u kampaně za stadion, i tady je určitě spousta práce, kterou rodiče na první pohled nevidí. Shrnul bys to pro nás?

Já vlastně ani nevím, jak by měl ideální vedoucí fungovat. Snažím se být prostředníkem mezi klubem, trenérem a rodiči. Komunikace je asi zásadní. A pak jsou tu formality, jako je vyplňování přihlášek, registraček, zápisů k utkáním, docházka, dresy, domlouvání přáteláků, soustředění. A taky roky zavazování bruslí. Vedoucí je takový manažer, kustod a sekretářka v jednom.

Já k tomu zkouším předat dětem něco z toho, co jsem se sám o týmovém sportu naučil. Nějaké hodnoty, které jsou podle mě důležité, aby kluci měli ze sportu radost, ale aby na sobě taky pracovali, aby fungovali jako parta, která drží pospolu, a aby měli respekt k soupeři. To bohužel dneska rozhodně není samozřejmost.

Jaké jsou tvé hokejové plány do budoucna?

To se asi bude odvíjet od toho, jak se povede hokeji na Smíchově. Když se nám podaří rozjet provizorní halu a přípravu nového stadionu, rád bych s tím vším dál pomáhal. Ale jinak mě v tomhle řídí syn a jeho hokejové sny.

Je něco, co bys chtěl klubu do příštích let popřát?

Aby tohle nepříjemné období přežil a zvládl. A aby pak byl i díky tomu silnější.