Míša Švarc: jako tým jsme si sedli a fungujeme výborně, práci trenéra mám moc rád

Matěj Černík | 6. 11. 2023

Míša Švarc přišel na Smíchov, tehdy ještě Zbraslav, až v dorostu, spolu s několika dalšími hráči z Kralup. Jako jediný z nich u nás zůstal a dnes není jen hráčem, ale i trenérem. Letošní sezona je pro něj hokejově velmi úspěšná – se svou absolventskou prací o letní přípravě získal titul Dis., poprvé vede svou kategorii a spoluhráči ho zvolili kapitánem týmu, který se po roční přestávce vrátil do oficiálních soutěží, kde si navíc po vlažném rozjezdu připisuje výhry i tam, kde se to načekalo.

Když jsi byl poslední rok v Kralupech, měli jste se Zbraslaví vyrovnanou bilanci a na lepší umístění v tabulce nám chyběly, myslím, dva nebo tři body. Jaké to bylo přejít po takové sezoně k soupeři? Co se vlastně v Kralupech stalo, že vás k nám přišlo tolik?

Do Kralup tenkrát přišel nový ambiciózní trenér, který si přál mít mladé družstvo, a proto všechny hráče ročníku 99 poslal pryč. Přestup na Zbraslav byl zezačátku psychicky náročný, díky rivalitě týmů, ale během sezóny jsme si k sobě našli cestu a s většinou hráčů máme doteď skvělé vztahy, i když už hrají v jiných klubech nebo nehrají vůbec.

Proč jsi podle tvého názoru zůstal jako jediný? Co tě u nás drží?

Až na Smíchově (Zbraslavi) mě začal hokej pořádně bavit. Faktorů, proč jsem zůstal, bylo více. Největší z nich byla určitě skvělá parta kluků v kabině a skvělí trenéři Radek Kasík a Michal Gandalovič. Za zmínku stojí taky poloha Nikolajky, kterou jsem měl 10 minut jízdy metrem od střední školy.

V minulém roce se na Smíchově hrála jen PHM liga. Dokážeš porovnat PHM a současnou Krajskou soutěž?

Já minulou sezónu hrál jak za Smíchov v PHM Lize, tak i za Beroun v kraji. Musím uznat, že krajská soutěž je mnohem náročnější, rychlejší, hraje se více do těla a celkově je „hokejovější“.

Hraješ u nás už asi šest let. Někteří hráči s tebou zůstali celou dobu, celkově jsou ale týmy hodně jiné. Jak vidíš současný stav týmu mužů? Jste dobrá parta, funguje to v kabině?

Do týmů přišlo pár nových tváří a my je přivítali s otevřenou náručí. Myslím si, že jsme si jako tým suprově sedli a fungujeme výborně, ať už na ledě, nebo i v hospodě :D

O tom, že chceš být kapitán, jsi mluvil už dlouho, teď máš za sebou první dva měsíce. Jak to zatím šlo?

Mluvil jsem o tom zpočátku jen ze srandy, ale potom jsem si řekl, proč vlastně ne. S kapitánskou rolí v týmu se ještě pomaličku sžívám, ale myslím si, že je to na dobré cestě. Snažím se kluky vždycky podpořit a vyburcovat k nejlepšímu výkonu.

Z osmi zápasů máte zatím čtyři výhry. Jak bys dosavadní část sezony zhodnotil? Co je potřeba udělat, aby bylo výher víc?

Začátek sezóny nám vůbec nevyšel. V hlavách máme všichni prohru v Černošicích, kde jsme celou dobu jasně dominovali, ale bohužel jsme neproměnili jedinou branku. Teď máme tři výhry v řadě nad tabulkově silnými soupeři, tak doufáme, že v té „vítězné vlně“ budeme dále pokračovat. Oproti většině ostatních týmů máme jen jeden společný trénink týdně, což je opravdu málo. Na novém stadionu v Jinonicích bychom snad mohli chodit i občas s juniorským týmem a to by nás určitě posunulo herně dále.

V posledním kole jste získali cenný skalp – TNP jste porazili 5:4. Jak bys tento zápas zhodnotil?

Zápas proti TNP, které minulý rok vyhrálo celou soutěž, byl jeden z nejlepších zápasů, které jsem v životě hrál. Nevypustili jsme jediný souboj, padali jsme do střel, dávali si přesné přihrávky, šli jsme tvrdě do těla a především jsme hráli chytře. Musím taky vyzvednout výkon Matěje Černíka, který v brance kouzlil jako Harry Potter v Bradavicích. Druhou třetinu jsme si trošku nechali utéct, ale ve třetí jsme šli opět do vedení.

Poslední tři minuty utkání by mělo být zakázané pro kardiaky. Hráli jsme po vyloučení ve čtyřech a soupeř v šesti bez brankáře. TNP nakonec snížilo jen z 5:3 na 5:4, ale do poslední vteřiny to byly nervy. Z výhry jsme všichni hrozně šťastní a dokázali jsme si tak, že dokážeme porazit každý tým. Teď jen nesmíme usnout na vavřínech a jít do dalších utkání s čistou hlavou od nuly.

Pojďme teď k dalším tvým hokejovým aktivitám. Několik let trénuješ, teď jsi se stal ve dvou kategoriích i hlavním trenérem. Jak jsi se ale k trénování dostal?

Trénování mi nabídnul hlavní trenér Michal Gandalovič, když jsem byl v juniorce. V tu dobu jsem neměl žádnou stálou brigádu a myšlenka být více na ledě se mi líbila. Pak už to šlo rychle. Udělal jsem si trenérskou licenci a začal jsem s Milanem Boříkem trénovat 2. třídu.

Baví tě trénování? Dává ti to něco?

Občas je to psychicky a fyzicky náročná práce, ale dělám ji moc rád. Mám pocit, že se mi zlepšila práce s hokejkou a celkově bruslení. Když také pětkrát týdně předvádíte dětem správný postup při nácviku kličky, tak se ji pravděpodobně naučíte také.

Hokeji ses věnoval i ve své absolventské práci. Jaké bylo spojení školy a hokeje? Myslíš, že ti tato práce pomůže i v trenérské praxi?

Ve studiu pořád pokračuji, ale čím více se věnuji hokeji, tím se mi krátí čas na školu. Zatím to tak nějak zvládám, ale je to náročné. Moje absolventská práce se týkala přímo hráčů ze Smíchova a určitě mi pomohla i v praxi při letní přípravě. Rád bych také poděkoval Matejovi Černíkovi za pomoc s absolventskou prací.

Jaké máš hokejové plány do budoucna?

U dětí si přeji hlavně to, aby je hokej bavil a našli si u nás kamarádství a zážitky na celý život. A-tým bych rád viděl v play-off krajské soutěže. V lednu budu chtít získat trenérskou licenci B a jinak zatím žádný další plán nemám. Jenom jeden sen – odehrát jednu sezonu v zahraničí.