David Hora: Ve Švédsku jsem se naučil vařit a postarat se o sebe

Ještě před nějakými třemi lety jsi hrál za dorost na Smíchově, od té doby jsi ale stihl hrát ve Švédsku i ve Spojených státech. Co tě přivedlo k takovému cestování?

Rozhodování bylo těžké, jelikož domov je domov, navíc jsem nechtěl opouštět kluky ze Smíchova, ale nakonec jsem se rozhodl. Chtěl jsem zkusit něco nového, a hlavně něco co by mi dokázalo pomoc v mé hokejové kariéře.

Hrát hokej v cizí zemi není jen o hokeji, ale i o tom, kde bydlet, co jíst, kde na to vzít peníze a tak. Jak jsi to všechno řešil?

Ve Švédsku jsem si musel chodit nakupovat jak potraviny, tak i ostatní věci, jako např. věci na mytí nádobí, přípravky do pračky, sám. Naučil jsem se vařit různá jídla a postarat se o sebe v mnoha různých směrech. Nejoblíbenější jídlo, které jsem si vařil, byly noky s rajčaty, masem a sýrem. Potraviny ve Švédsku jsou poměrně drahé, ale hrozné to není.

V USA naopak bydlím na intru vysoké školy, takže o jídlo mám postaráno. Jinak všechno jsem se učil při chodu, po pár měsících jsem si na všechno zvykl a vše potřebné se naučil.

Co všechno sis musel zařídit sám? Kdo ti s čím pomáhal?

Zařizování bylo fakt těžké, jelikož nemám žádného svého agenta, a tak jsem si vše musel udělat po svém. Taky jsem si všechno musel proklepnout sám, aby mě někdo neokradl nebo abych neskončil někde, kde bych skončit nechtěl. Zjistit si, co všechno potřebuji zajistit, bylo náročné, ale zas do budoucna vím co a jak, a jsem vděčný za tyhle zkušenosti. Strašně moc mi pomohla moje rodina a známí. A také trenér Martin Veselý.

Jak to máš se školou?

Se školou to mám jednoduché, jelikož moje škola mi umožňuje studovat na dálku. Dostal jsem ISVP po splnění jejich podmínek a momentálně studuji na zkoušky, které proběhnou o Vánocích. Každé úterý, středu a čtvrtek mám možnost v místní škole využít učebnu s učitelkou a naučit se tak nějakou látku.

Překvapila tě něčím v Americe nebo ve Švédsku odlišná kultura? Musel sis na ni zvykat?

Každá země je odlišná, takže spoustu věcí mě překvapilo, ale USA je opravdu velký rozdíl. Ve Švédsku určitě, že všichni byli hodní a uměli výborně anglicky. Líbilo se mi, jak hokej brali prostě jako zábavu, rodiče na zápasech byli klidní a celkově se hokej hrál spíše hravě než do těla, jelikož rozhodčí pískali veškeré dohry, těla apod. Naopak USA mě hodně překvapilo. Jelikož hraju za kategorii U18, jsou tu velice rozdílná pravidla než v juniorce, např. při oslabení nemůže hráč vyhodit puk přes celé hřiště, protože americký hokejový systém chce po hráčích využívat kreativitu a nevyhazovat puky jen tak. Velikost hřiště je taky velmi velký rozdíl. Takže ano, hodně dlouho jsem si zvykal.

Češi, Švédové i Američané jsou tradičně silné hokejové národy a hokej má v těchto zemích velkou podporu. Styl hry jednotlivých zemí se ale liší. Odráží se to hodně i v trénincích? Je těžké se jinému stylu hokeje přizpůsobit?

Přizpůsoboval jsem se dlouho, na tréninku kluci pořád makají a navzájem se pořád podporují, všude je energie. Na trénincích máme pořád herní situace, 3 na 3 na malém hřišti, ale taky máme tréninky dovedností. Nejtěžší bylo si zvyknout na to, že trenér nepoužívá tabuli na ukázku cvičení, takže vše jenom říká anglicky, zvykl jsem si asi tak po třech týdnech.

Jaké máš plány do budoucna? Plánuješ zůstat v zahraničí?

Do budoucna plány zatím nemám, to teprve přijde. Možná bych chtěl zůstat v USA, anebo se vrátit do juniorky ve Švédsku, zatím vůbec nevím. Asi nejraději bych byl, kdybych mohl zůstat ve stejném týmu v tady v US, ale za juniorku, která hraje NAHL, ale dostat se do jejich sestavy je opravdu náročné.

Na závěr – co bys poradil hráčům, kteří cestu do jiných zemí také zvažují?

Určitě aby se nebáli, jsou to zkušenosti k nezaplacení a rozhodně toho nikdo litovat nebude. Také je dobrý si zjistit o daném týmu informace dříve, zjistit si kde bude člověk bydlet, jaký je město, co s jídlem apod.

Díky za rozhovor, hodně štěstí!