Petr Melovič: ze Slavie na Smíchov přes Kuvajt

Jak ses dostal k hokeji?

K hokeji mě přivedli rodiče, hlavně táta. Poprvé na ledě jsem stál na říčanském otevřeném kluzišti. Na nábor jsem pak šel na Slavii, kde jsem prošel celou mládeží.

Nějakou dobu jsi hrál v Kuvajtu. Jak se to stalo?

Úplnou náhodou, vybavuji si to, jako by to bylo včera. Byl jsem s rodiči na dovolené na Kapverdech a kontaktoval mě Pavel Arnošt, který trénoval v Kuvajtu seniorský národní tým. Řekl mi podrobné informace a jelikož to bylo celkem na rychlo, tak jsem měl pouze týden na rozmyšlení. Po týdnu jsem přiletěl z Kapverd a jel jsem rovnou na Kuvajtskou ambasádu, kde jsem podepsal smlouvu a začal vyřizovat víza.

Jak moc se vlastně život v Perském zálivu liší od toho u nás?

Tak jako každý jsem měl velké předsudky o arabské kultuře. Jiná víra, jiné podnebí, jiná mentalita, prostě krok do neznáma. Největší rozdíl oproti naší kultuře byl ten, že legální cestou člověk nesežene vepřové maso a žádný alkohol. Další rozdíl bylo podnebí, v září při příletu 50 stupňů Celsia. Od prosince do března byla taková lehká forma zimy, vždy kolem 15 stupňů.

Oproti nám jsou silně věřící. Mešita na každém rohu a v každé větě používají slova spojená s bohem. Na druhou stranu nikoho nesoudí kvůli víře. Rodina a víra jsou jejich největší priority.

Ale to, co mě nejvíce překvapilo, byla mentalita. Lidé jsou přátelští, žijí pohodovější život, moc se nestresují, berou věci tak, jak jsou, akorát jsou impulzivnější. Žijí zde spíše noční život, i kvůli úmornému vedru. Musím ale říct, že jsem si v Kuvajtu našel spousta přátel se kterými jsem dodnes v kontaktu. V létě se dokonce chystají do Prahy.

Jak ses dostal na Smíchov?

Na Smíchov jsem se dostal díky Kubovi Markovi a Kubovi Šilhanovi, o kterých jsem věděl, že zde hrají. Kluci mi řekli o turnaji, který se hrál před sezónou, kterého jsem se zúčastnil. Mezi zápasy mě odchytl pan Gandalovič, který projevil zájem a domluvili jsme se na tom, že bych letošní sezonu odehrál na Smíchově.

Letos se muži na začátku sezony dlouho drželi na prvním místě, nakonec skončili až čtvrtí. Vidíš pro to nějaký důvod?

Je to hrozně složité hodnotit, proč to tak dopadlo. Myslím si, že v průběhu sezony jsme dostali dvě varování ve formě dvou vysokých porážek s Hvězdou. Po obou zápasech jsme si něco řekli, ale myslím, že v obou případech to skončilo jen u slov. Zlomem byla těsná porážka v prvním zápase play-off s TNP. Zápasy s Kobrou upřímně nechci moc hodnotit, protože to nemělo s hokejem moc společného a nastavení našich hlav v týmu bylo odrazem předvedené hry. Myslím si, že jsme měli tým plný silných individuálů, ale naše slabost spočívala v ne úplně správné morálce a v neznalosti systému hry v obranném pásmu.

Jaké máš teď hokejové plány?

Upřímně řečeno v tuto chvíli nemám v hlavě žádný plán. Na čase je si od hokeje trochu odpočinout, dokončit druhý semestr ve škole a poté se začít připravovat a přemýšlet o další sezóně.

Díky za rozhovor!