Samuel Orgován: pomohli mi spoluhráči, trenéři i rodiče

Kdy ses poprvé postavil na brusle?

Když mi byly tři, bydleli jsme v Singapuru a tam jsem se poprvé postavil na kolečkové brusle. Ledu tam moc nebylo, kluziště bylo akorát uprostřed obchodního centra. Tam jsem se poprvé postavil na hokejové brusle, když mi byly čtyři. K hokeji jsem se dostal dva roky nato, když jsme se přestěhovali do Prahy.

Jak ses dostal na Smíchov?

Potřeboval jsem se osamostatnit a jezdit na tréninky sám. Do klubu, kam jsem chodil, bych dojíždět na tréninky sám nestíhal. Hledal jsem dostupnější klub a našel jsem Smíchov. Tady se mi zalíbilo a zůstal jsem zde až do teď.

Letos jsi odehrál přes čtyřicet utkání, spoustu času trávíš i na trénincích. Je těžké pro hokej vedle školy najít dostatek času?

Naštěstí mi škola končí docela brzo a na Nikolajku to mám blízko. Někdy jezdím na stadion už tři hodiny před tréninkem, abych se rozstřílel na střelnici. Byla utkání, kdy jsem se omluvil ze školy, ale naštěstí to ve většině případů byl zrovna tělocvik.

Co ti nejvíc pomohlo k tomu, abys získal v jedné sezoně víc než sto kanadských bodů?

Nejvíce mi v tom pomohli spoluhráči, trenéři a rodiče, kteří mě podporovali po celou sezónu. Hodně mi k mým úspěchům pomohl trenér Jakub Janoušek, se kterým jsem po celé čtyři sezóny, co jsem strávil na Smíchově, pracoval na skills a na fyzických výkonech.

Máš nějaký hokejový vzor?

Přesný hokejový vzor nemám, ale sleduji a obdivuji NHL hráče jako jsou třeba Auston Matthews, Connor McDavid, Sidney Crosby.

Jaké máš s hokejem plány dál?

Přesné plány zatím nemám, přemýšlím, co dál. Rád bych studoval střední školu v zahraničí, například ve Finsku, USA nebo Kanadě. A samozřejmě hrál hokej…

Díky za rozhovor!